Narodil jsem se v roce 1976. Doba, kde bylo správné nevyčnívat z řady. „Co je doma, to se počítá“ – podmínka spokojeného života je materiální růst a shromažďování, vysoká škola je podmínka pro „lepší společnost“, učitel na škole má vždy pravdu, rodiče mají vždy pravdu a mohl bych jmenovat další a další přesvědčení, která nejen mně byla vštěpována od dětství.

Nemám v úmyslu hodnotit, co bylo dobré a co špatné. Mnohému jsem se naučil. Naučil jsem se úctě ke stáří, autoritám, naučil jsem se určité formě materiální ohleduplnosti a v neposední řadě jsem získal vysokou schopnost chopit se příležitosti a tu využít.

Jakmile jsem dostal možnost vystudovat, na tu dobu, kvalitní gymnázium, bez zaváhání jsem ho dokončil. Pak jsem dokončil vysokou školu ekonomického směru. Po škole jsem odjel na zkušenou do zahraničí, kde se mi dařilo velmi dobře. Měl jsem prostě vzorec – příležitost, která mě dovede ke společensky vyššímu statusu a vyššímu materiálnímu zajištění, prostě vezmu! Na vysokou školu jsem chodil s odporem (tehdy jsem to tak necítil). V té době to byla zkostnatělá instituce, kde se studenti biflovali skripta z paměti a příprava na reálný pracovní život byla minimální. Tak jsem si doma a mezi kamarády občas zanaříkal, jak je to nanic a dále jsem se bifloval na zkoušky.

V první seriózní práci to nebylo jinak. Když jsem nastoupil jako obchodník, velmi mě bavilo pomáhat zákazníkům, být jim oporou, ale nesnášel jsem jim nabízet to, co nepotřebovali. Dařilo se mi a tak přišlo jedno povýšení, druhé, třetí, až jsem seděl na pozicích obchodní ředitelů nadnárodních firem. Jak mě to bavilo? Práce s lidmi a zákazníky velmi, ale na druhé straně mě vůbec nebavila politika, změny pro změny, hlásat to, čemu jsem nevěřil, až jsem se dostal do situace, že jsem naprosto vyhořel.

Jednoho dne jsem se ráno vzbudil a nenacházel jsem špetky smyslu v tom, co dělám. Stres, nedostatek vize a vnitřního souladu mě dostaly do situace, že jsem nechtěl nic a nikoho. „Mě dostaly“? Ještě jednou: „Mě dostaly“? NE! Já jsem se dostal, je správně řečeno! Nikdo mě k tomu pod pohrůžkou násilí nenutil. Byla to moje volba, ačkoli v té době pro mě bylo jednodušší svalovat vinu na okolí, jiné lidi, systém atd.

V té době začala moje nová cesta, aniž bych si to uvědomil. Cesta převzetí plné zodpovědnosti za to, jak se v životě cítím, co dělám atd. Zpočátku to byl silný náraz, protože přiznat si, že za vše, co se mi v životě děje, jak žiji, s kým žiji, s kým trávím čas a jak, je jen a jen moje zodpovědnost. Na začátku nové cesty jsem měl strach o zabezpečení rodiny, zvolil jsem si podnikání, které mi místo jistoty příjmu dávalo jistotu výdajů, soudobí „přátelé“ z businessu mě přestali zvát na vánoční večírky a golfové turnaje, protože jsem změnil prostředí. Přesto jsem postupem času cítil dostatek energie, strach mě opouštěl, přicházelo nadšení z prvních malinkých úspěchů v podnikání, stres střídalo uvolnění, obyčejnější jídlo chutnalo lépe…. Čím to? Protože jsem začal žít více podle sebe, v souladu s tím, co je pro mě opravdu důležité, co mi dělá radost. Vzal jsem odpovědnost za to, jak se cítím, do svých rukou a zkusil novou cestu. Po ní kráčím s úspěchy i neúspěchy již 3 roky.

Nikomu z mých klientů ani firem nenutím svůj pohled a pravdu, pomáhám jim zjistit, kde jsou a nalézt nový směr, který vede k uspokojení, úspěchu a růstu. Moji klienti z řad jednotlivců a firem ví nejlépe, co je pro ně dobré a já jim pomáhám na to přijít. Jedné věci z hlubokého přesvědčení věřím a v jejím duchu pracuji na sobě i s mými klienty. Žít v naplnění, spokojenosti, radosti, dostatku energie zdolávat překážky života, je plně v naší odpovědnosti a nikdo jiný než my se o to nepostará!

A proč „Ryba voní od hlavy“? Znáte určitě rčení „Ryba smrdí od hlavy“. Zpravidla se používá v práci směrem k šéfům. A já Vám můžu potvrdit, že mnohdy je to i pravda. Šéfové mají daleko větší vliv na chod firem než řadoví zaměstnanci. Pozitivní změna u šéfů může ovlivnit pozitivně celou firmu. Ale! Když přijmeme jako vzorec do mysli, že se budeme cítit lépe, když šéf, manžel, manželka, děti, systém nebo společnost udělají změnu a my pak budeme spokojenější, odevzdáváme naši odpovědnost za vlastní spokojenost a stáváme se obětí okolí. Pozice oběti není pozicí vedoucí k naplnění, spokojenosti a úspěchu.

Jste ve svém životě spokojení? Pokud uvnitř sebe cítíte, že ano, pak jste onou „rybkou, která voní od hlavy“, protože žijete a jste za svůj život odpovědní. Pokud cítíte ve svém životě spíše tlaky, nespokojenost, nedostatek energie. Nedoufejte, že se změní šéf, manžel, manželka, partner, systém, společnost. Oni se s vysokou pravděpodobností nezmění. Změna je na Vás! Udělejte první krok, krůček k „voňavé rybce“ a dobrý pocit Vám bude odměnou. Výsledky a úspěch se dostaví záhy. Tím prvním krokem může být třeba jen uvědomění si, své současné situace.